24. Mezinárodní dudácký festival – Strakonice, 25.-28.8.2022
Po čtyřech letech (roku 2020 byl festival zrušen kvůli koronaviru) se koná mezinárodní dudácký festival.
Nejprve nám přišla pozvánka, ve které stálo: „Přijedete v sobotu.“ Ale to se nám nelíbilo. Láďa ochotně zavolal do Strakonic a svým šarmem dosáhl toho, že jsme mohli na festival přijet hned v pátek dopoledne. Ubytování i jídlo máme v SOU Zvolenská, což je téměř 2 km od hradu. Nevadí, zvládneme to. Hrát máme vždy v průvodu a na zahájení galakoncertů v sobotu i v neděli a jednou na zahájení vystoupení českých souborů. Mimo pódia si můžeme hrát kdekoliv.
Předpověď počasí je docela neutěšená. Hned v pátek je zrušen zahajovací průvod. I my se schováme před deštěm, do hospody, pod stánky a do kapitulní síně hradu. Tam si začínáme hrát a zpívat jen tak pro radost. Je nás slyšet i ven, takže se trousí diváci, ale i dudáci, především naši a koncertujeme. Odezvu máme skvělou a tak hrajeme nejméně půl hodiny. Kaple je vysvěcená, tak lechtivé písně nezařazujeme. Když skončíme, neprší. Večer jdeme na kasací s ohňostrojem a další program. Ti unavenější odchází spát po půlnoci, ti zdatnější kolem 2. hodiny.
Celou sobotu hlásí bouřky a silný déšť. Ano, taky to tak všude je, jen ne ve Strakonicích. Pán Bůh má dudáky rád. Celou sobotu si moc užíváme. Chvíli jsme pohromadě, chvíli jednotlivě nebo ve skupinkách, sledujeme vystoupení, popíjíme zlatý mok, necháváme se fotografovat (kdyby nám každý dal za snímek pětikorunu, jsou z nás snad milionáři), povídáme, vtipkujeme a dudáme, kde to jde, zkoušíme hrát na jiné dudy, prohlížíme kroje i lidi z ostatních souborů, usmíváme se a je nám dobře. Večer jdeme do kulturního domu. Naši mladí tancují jak o život, naši zralejší muzicírují v bočním sále. Sice tu podávají zpočátku velmi teplé pivo, nepitelné víno a vodu úplně ledovou, ale když začneme hrát, skoro nám to nevadí. Vydržíme do 2 hodin do rána, někteří i do tří.
V neděli se jdeme podívat na nějaká vystoupení a čeká nás průvod. Dlouhý, ale úžasný, protože procházíme kolem davů lidí, kteří tam čekají na nás, zdraví, usmívají se, mávají a zpívají. Je to opravdu zážitek. A ještě zahájíme odpolední galakoncert a už se blížíme ke konci festivalu. Nikomu z nás se nechce domů do reality, ale všichni jsme tak unaveni, že víme, že je to potřebné. Ale ze zážitků budeme zase čerpat dlouho a už teď se moc těšíme na další ročník MDF.
A co k tomu dodala Milada:
Na domluvu se skotským dudákem nepotřebuješ angličtinu, stačí nonverbální komunikace a osobní kouzlo.
Po průvodu jsme se fotili a za námi pochodovali skotští dudáci. Protože šli jako do boje v jednom šiku a moc jim to slušelo, tak jsme se s nimi chtěli také vyfotit. Mladší holky dudačky se jim to styděly říct. Další dudák, který vyučuje angličtinu, se nabídl, že moji prosbu o vyfotografování přetlumočí, ale než stačil něco přeložit, tak jsem skotského fešáka vzala za ruku, odtáhla ho od jeho skupiny a ukázala mu, kde se chceme s ním vyfotit. Všechno hned pochopil, dokonce si se mnou vyměnil i dudy (na chvilku) a všichni jsme se tomu zasmáli. Smích je nejstarší společnou řečí. Smích a hudba.
Napsat komentář