Archiv autora: Zlatuše Petříková

Koronavirus? Podobné situace tu už byly a dudák je uměl vyřešit! Čti jak.

Kdo máte knihu Bez hranic – aneb návrat dud, nalistujte si stranu 154 a přečtěte si, jak se bránit proti nákaze. A pro vás, kdo ji nemáte, píšu stručný obsah tady:

Augustin Marx (1643 Vídeň – 1685 Vídeň) byl vyhlášený dudák, který se svými dudami chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a všude byl velmi vítaným. Hrával každý večer v hostincích, vinných sklípcích, na poutích i při všemožných oslavách. Všude byl dobře pohoštěn a vínem či kořalkou se taky nešetřilo. A každý ho rád vzal na nocleh.
Jenže na jaře 1680 vypukl mor. Během několika týdnů zemřely tisíce lidí, vypukla panika. Zpočátku ještě někteří lidé při tancovačkách propíjeli veškeré úspory, očekávajíce konec světa, ale pak i to přestalo, lidé ani nevycházeli z domovů.
Jednoho dne tak seděl Augustin v prázdném hostinci a s hostinským se propíjeli do ranních hodin. Augustin se pak rozloučil, ale jeho nohy ho daleko nedonesly. Na ulici padl a spal hlubokým spánkem opilců. Vedle něj zastavila kára s morovými pacholky. Naložili ho k ostatním mrtvolám, odvezli ho za ves a vyklopili s ostatními do morové jámy. Když Augustin konečně otevřel oči, nechápal, kde je. Milióny much, smrad, měkké podloží. Když pochopil, začal křičet, ale vše marno. Vzal tedy dudy a začal vyhrávat jednu písničku za druhou, až ho lidé vracející se z kostela uslyšeli a z jámy vytáhli. Že strávil celou noc s mrtvolami v morové jámě a je zdravý se brzy rozkřiklo a lidé z jeho příhody začali čerpat naději, že mor porazí.
A možná příčina jeho odolnosti? Vysoký obsah alkoholu v krvi a kořalkou desinfikované sliznice v ústech zabránily množení morové nákazy.

A od té doby se vyhrává (ponejvíce v Rakousku) písnička O du lieber Augustin.
Dudáci, kamarádi muzikanti! Vezměte nástroje, hrajte a pijte, bude veselo.

OSLAVILI JSME 10 LET BUDUSU

V lednu 2010 naše sdružení vzniklo, takže byl důvod ke zhodnocení desetileté práce.
Prohlédli jsme si kroniku, zavzpomínali, kdy co bylo, pojedli jsme, popili a prvně za deset let jsme ani dudy nevyndali. Protože je nám společně moc dobře a hrajeme pořád, tak jsme si docela rádi pobesedovali.
A i když je v celé republice, hlavně v jihozápadních Čechách, dudáků hodně, pořád je naše sdružení jediné a jedinečné. S činností pokračujeme dál.

Setkání v Domažlicích, srpen 2019

V Domažlicích se každoročně konají chodské slavnosti. Součástí je i tradiční svatovavřinecká pouť.
Po tři dny tam vyhrávají kapely různých žánrů z Chodska. V sobotu na dvou hlavních pódiích vystupují místní folklórní soubory i jednotlivci, ponejvíce dudáci.
My s Budusem tam nevystupujeme, nejsme Chodové, ale jezdíme se dívat a prozpěvovat, případně se účastnit dudácké dílny. A největší radost máme ze setkávání s dobrými přáteli, dudáky. A víte, co je někdy nejtěžší? Poznat se bez kroje.
A náš velký zážitek? Třikrát se nám stalo, že nás oslovili cizí lidé a říkali – vy jste z toho Budusu, že je to tak?! My na vás chodíme v jižních Čechách, kdekoli vystupujete! To je škoda, že tu nehrajete.
Že bychom tedy navrhli organizátorům, aby nás jako hosty zařadili? No nevím, nevím, to asi neprojde.

Vystoupení v Pacově

Neděli 16. června jsme trávili se souborem Stražišťan a jeho hosty v Pacově. Stražišťan slavil 50 let od svého vzniku. Na pódiu se od 13 hodin až do večera střídaly soubory i jednotlivci. Škoda, že večerní posezení jsme už nezvládli, cesta domů byla ještě dlouhá. Ale na fotkách vidíte, že jsme se bavili dobře.

Jarní pouť v Pasově

Veliká akce, spousta spolků, souborů, muzik, skvělá atmosféra, zpěv hudba, tanec, němčina, čeština, úsměvy, dobrá zábava.

Budus se také zúčastnil. Bohužel ve stejném termínu probíhala v Českých Budějovicích Krajská přehlídka dětských folklórních souborů, kde dost členů Budusu hraje v muzikách a tak naše účast byla skromnější, než bývá zvykem. Atmosféru hezky zachytil Míra Mikoláš, zde máte ukázku jeho práce, na všechny jeho fotky a videa se podívejte na https://sokv.rajce.idnes.cz/28.4.2019_JARNI_POUT_V_PASOVE.

Video:

https://sokv.rajce.idnes.cz/28.4.2019_JARNI_POUT_V_PASOVE#00000.jpg

https://sokv.rajce.idnes.cz/28.4.2019_JARNI_POUT_V_PASOVE#00001.jpg

https://sokv.rajce.idnes.cz/28.4.2019_JARNI_POUT_V_PASOVE#00003.jpg

https://sokv.rajce.idnes.cz/28.4.2019_JARNI_POUT_V_PASOVE#00014.jpg

DOUDLEBY 9. září 2018 – NAHRÁVÁME DVD

Když už máme CD, nahrajeme si i DVD, napadlo Míru (on má vůbec skvělé nápady) a my rádi souhlasili. Budeme mít něco na památku a na propagaci dudáctví. Láďa dostal za úkol vybrat lokalitu. Zhostil se toho jako vždy velice svědomitě. Pozval nás do Doudleb, zamluvil oběd a v kufru svého auta dovezl celodenní občerstvení. (Láďo, díky.)  A tak jsme celou neděli chodili po krásných koutech Doudleb a hráli, nahrávali a zpívali a užívali. Jen škoda, že jsme se nesešli všichni, nemoci a studia udělaly své. Ale věříme, že ta pohodová atmosféra bude z našeho DVD znát.

Děkujeme pánům Jirkovi Bosákovi a Zdeňkovi Tripesovi za práci a pomoc na našem DVD.

 

 

Výrobce dud – Míra Stecher

Když psal Josef Kajetán Tyl svého Strakonického dudáka, byly mu předobrazem bouřlivý život a příběhy jihočeských dudáků, kteří putovali krajem. Ti bavili své posluchače a nosili po vsích čerstvé novinky z cest. Kdo ví, proč se vlastně tomuto nástroji říká nástroj králů i žebráků. Na konci 19. století měl namále, ale naštěstí v propadlišti dějin nezmizel a stal neodmyslitelnou součástí jihočeské kultury. V podobě, jak ho známe dodnes. Tedy se dvěma měchy. Jedním z těch, kdo zasvětil dudám svůj profesní život, je jejich výrobce a hudebník Miroslav Stecher z Českých Budějovic. Nechá nás nahlédnout do své dílny a taky prozradí, co je na výrobě nejtěžší.

Chcete-li vědět víc, podívejte se na 2.příběh v Toulavé kameře.

ZDE

23. ročník Mezinárodního dudáckého festivalu ve Strakonicích 2018

Po dvou letech jsme se opět zúčastnili této nádherné akce. Tři dny plné krásné muziky, setkávání, zpěvu, tance, ale i společného souznění a krátkých nocí. V pátek jsme zahajovali první průvod, v neděli druhý. Vystupovali jsme v různých programech na hradě i v letním kině i na kasací, ale poprvé jsme měli také jako BuDuS dva samostatné programy. Asi už si i ve Strakonicích všimli, že budějovických dudáků je spousta a umí držet pohromadě!

Celý příspěvek